Historie

Název obce je odvozen z apelativa slatina, tedy místo bažinaté vzniklé zarůstáním vodních ploch v nízkých polohách. Přívlastek Horní byl přidělen až v polovině 18. století k rozlišení od Slatiny u Hrotovic zvané také Dolní. V roce 1869 je vedena jako Velká Slatina v okrese Dačice. Horní Slatina v roce 1880 - 1950  je samostatná obec v okrese Dačice, 1961 - 1974 samostatná obec v okrese Jindřichův Hradec. od 1.7.1974 do 31.12.1988 je Horní Slatina vedena jako část obce Budeč v okrese Jindřichův Hradec, od 1.1.1989 do 23.11.1990 jako část obce Budíškovice v okrese Jindřichův Hradec. Od 24.11.1990 je Horní Slatina opět samostatnou obcí v okrese Jindřichův Hradec.

V knihách půh. se často připomíná Strážov. V roce 1505 se jmenuje "pustou vsí", kterou zřejmě smetly války s Matyášem Korvínem. Když r. 1665 koupil Budíškovice Arnošt Schamburg, jmenuje se při koupi i "pustý, lesem zarostlý Strážov". Odtud patřil pak Strážov řečenému panství. Ostatek připojen k Slatině a Vesci.

Prvními známými držiteli Slatiny byli Ranožírovci, uvádění r. 1256. Posledním majitelem se stal roku 1760 hr František Wallis. V rodu Wallisů jako součást panství Budíškovice zůstala Horní Slatina až do konce roku 1849. V letech 1850 až 1855 byla podřízena pravomoci Podkrajského v pozdějších letech Okresního úřadu v Dačicích.

Po osvobození v květnu 1945 náležela pod Okresní národní výbor v Dačicích a v jeho rámci od r. 1949 pod nově vzniklý Jihlavský kraj. Toto začlenění trvalo až do poloviny r. 1960, kdy po územní reorganizaci byla Horní Slatina s moravským Dačickem začleněna pod správní okres Jindřichův Hradec a Jihočeský kraj. V roce 1974 byla Horní Slatina sloučena s obcí Budeč, od r. 1988 s Budíškovicemi a r. 1990 se opět osamostatnila. Od r. 2003 spadá jako samostatná obec pod pověřený Městský úřad v Dačicích v samosprávném Jihočeském kraji.V roce 1991 je v obci 178 obyvatel, k 1.1.2020 je v obci 133 obyvatel.

V obci byla  r.1717 při obnově zdejší fary zřízena škola.
Škola zde působila do r. 1973, kdy byla zrušena a žactvo převedeno do blízké Budče.

Jednolodní kostel sv. Jiljí,  původně románská stavba z 1. pol. 13. stol., upraven barokně před r. 1717, přístavba r. 1833. Na hřbitově se nachází litinový kříž z bolíkovských železáren z r. 1836, kaplička sv. Antonína z pol. 19. stol. Poblíž kostela stojí památná lípa, vzpomínaná v kronice roku 1717. V obci je pomník  padlým v 1. svět. válce z r. 1921.

Za obcí se nachází mokřadní a rašelinné louky na okraji jehličnatého lesa, tvořící vegetaci prameniště vodoteče napájející Horní rybník. Vyskytuje se zde řada význačných rostlinných i živočišných druhů.