Horní Slatina
Horní Slatina je malá vesnička 10 km východně od Dačic. Nejbližší železniční stanice: Jemnice a Dačice. Nadmořská výška 507m. Pošta Dačice, zdravotní a matriční obvod tamtéž, římskokatolická farnost v místě. V roce 2012 měla 151 obyvatel.
Obec se nachází v severním výběžku Jemnické kotliny, v údolí pravostranného přítoku Želetavky. Další charakteristikou obce je, že leží před úpatím hřbetu Slatinských kopců. Katastr obce má tvar trojúhelníka, jehož základnu tvoří hřbetnice v úseku vrchu Divizna 639 m n.m. a vrchol leží v údolí Želetavky. Pozoruhodným rysem úpatí hřbetu je malá úpatní kotlinka, sevřená dvěma rozsochami hřbetu a oproti Jemnické kotlině uzavřená nízkým vrškem. Z kotlinky vytékají dva potůčky, na jejichž soutoku Horní Slatina leží.
Název obce je odvozen z apelativa slatina, tedy místo bažinaté vzniklé zarůstáním vodních ploch v nízkých polohách. Přívlastek Horní byl přidělen až v polovině 18. století k rozlišení od Slatiny u Hrotovic zvané také Dolní.
.V knihách půh. se často připomíná Strážov. V roce 1505 se jmenuje "pustou vsí", kterou zřejmě smetly války s Matyášem Korvínem. Když r. 1665 koupil Budíškovice Arnošt Schamburg, jmenuje se při koupi i "pustý, lesem zarostlý Strážov". Odtud patřil pak Strážov řečenému panství. Ostatek připojen k Slatině a Vesci.
Prvními známými držiteli Slatiny byli Ranožírovci, uvádění r. 1256. Posledním majitelem se stal roku 1760 hr František Wallis. V rodu Wallisů jako součást panství Budíškovice zůstala Horní Slatina až do konce roku 1849. V letech 1850 až 1855 byla podřízena pravomoci Podkrajského v pozdějších letech Okresního úřadu v Dačicích.
Po osvobození v květnu 1945 náležela pod Okresní národní výbor v Dačicích a v jeho rámci od r. 1949 pod nově vzniklý Jihlavský kraj. Toto začlenění trvalo až do poloviny r. 1960, kdy po územní reorganizaci byla Horní Slatina s moravským Dačickem začleněna pod správní okres Jindřichův Hradec a Jihočeský kraj. V roce 1974 byla Horní Slatina sloučena s obcí Budeč, od r. 1988 s Budíškovicemi a r. 1990 se opět osamostatnila. Od r. 2003 spadá jako samostatná obec pod pověřený Městský úřad v Dačicích v samosprávném Jihočeském kraji.
V obci byla r.1717 při obnově zdejší fary zřízena škola. Škola zde působila do r. 1973, kdy byla zrušena a žactvo převedeno do blízké Budče.
Jednolodní kostel sv. Jiljí, původně románská stavba z 1. pol. 13. stol., upraven barokně před r. 1717, přístavba r. 1833. Na hřbitově se nachází litinový kříž z bolíkovských železáren z r. 1836, kaplička sv. Antonína z pol. 19. stol. Poblíž kostela stojí památná lípa, vzpomínaná v kronice roku 1717. V obci je pomník padlým v 1. svět. válce z r. 1921.
Za obcí se nachází mokřadní a rašelinné louky na okraji jehličnatého lesa, tvořící vegetaci prameniště vodoteče napájející Horní rybník. Vyskytuje se zde řada význačných rostlinných i živočišných druhů.
